Turecká angora kočka

Turecké angory jsou vůbec nejstarším plemenem koček. Jejich původní pravlastí jsou náhorní roviny jižního Kavkazu, Pontského pohoří a Taurusu. Obliba angor vzrostla za života Kemala Atatürka, tvůrce moderního Turecka a prvního tureckého prezidenta, jehož miláčkem byl bílý turecký kocour s nestejně zbarvenýma očima. Po smrti Atatürka – na jeho počest a památku – se v Turecku začali systematicky zabývat chovem jeho oblíbeného plemene. Turecké angory jsou pojmenovány podle hlavního města své vlasti Ankary, která se ve středověku nazývala Angora. Patří k plemenům,která vzešla z přírodní populace. Existují doklady o tom,že po starých námořních cestách spojující Střední Evropu a Přední Asii se z Turecka dostaly tyto kočky na jižní Ukrajinu, do Francie a Anglie. Byly to první kočky s dlouhou srstí v Evropě,navíc se vzácnou bílou barvou. Historie jejich domestikace i řada pověstí je doprovázejících je velmi zajímavá. Dodnes jsou bílé variety těchto koček považovány v Turecku za posvátné. Turecké bílé angory jsou ve své vlasti chráněny a chovají se v tureckých zoologických zahradách v Istanbulu, Ankaře a Izmíru, kde je o ně pečováno jako o národní dědictví.

Do Ameriky byla první turecká angora jménem Pucette Michelle importována v roce 1954. První chovný pár byl pak dovezen zásluhou plukovníka Waltera Granta v roce 1962 ze ZOO v Ankaře. V Evropě byla turecká angora poprvé vystavena v roce 1959 ve Švédsku. Později se objevila i na výstavách v Německu, Švýcarsku a v bývalém Československu. FIFe uznává tureckou angoru od roku 1988. V USA byly uznány v roce1970, ale ve Velké Británii nejsou turecké angory uznány dodnes.

Turecké angory jsou velmi inteligentní kočky s obrovskou vitalitou. Jejich povaha je poněkud jiná než povaha ostatních koček. Jsou to zvířata citlivá, vnímavá, společenská. Turecká angora je tak trochu kočkopes. Lehce zvládají různé úkony, jako je aportování, otevírání dveří, naučí se chodit na vodítku. Příchozí návštěvu náležitě přivítají. Jsou to kočky mazlivé, velmi často a rády se přijdou pomazlit. Zpočátku jsou trochu nedůvěřivé, ale jakmile vás akceptují jako majitele, milují vás jako nikoho na světě a dávají to patřičně najevo. Jsou to kočky společenské. Potřebují lidskou společnost, ale velmi dobře vycházejí i s jinými zvířaty. Jsou velmi hravé a to nejen v kotěcím věku. Jsou to jedinečné kočky a ideální společníci. Turecká angora si svou povahou získá vaše srdce navždy.

Zdravotní problémy

Turecké angory byly původně chovány pouze v bílé barvě. Dnes se setkáme s tureckými angorami v různých barevných varietách, bílá angora je však archetypem, ztělesněním tohoto krásného plemene. V souvislosti s tím je nutno se zde zmínit o problémech postihujících bílé kočky.

Gen zodpovědný za bílou srst a modré oči je spojen s hluchotou. Toto platí nejen pro turecké angory, ale i pro jiné bílé modrooké či různooké (jedno oko modré, druhé jantarové nebo zelené) kočky. Výjimkou jsou kočky, u kterých modrá barva oči není způsobena nedostatkem pigmentu, ale projevem albinismu siamských odznaků. Kočka je obvykle hluchá na straně, kde má modré oko, čistě modrooké kočky pak bývají hluché zcela. Ne každá bílá modrooká kočka je hluchá. Procento postižených jedinců je ale značné. Nejde však o postižení neslučitelné se životem, i hluché kočky, mají-li vhodnou péči, mohou vést normální kočičí život.

Gen způsobuje degenerativní změny v Cortiho orgánu, takže ucho není schopno převádět zvukové vlny na nervové impulsy a kočka proto ztrácí schopnost slyšet. Změny proběhnou během prvních týdnů po narození a jsou nevratné. Barevní jedinci zmíněný gen nenesou, proto hluchotou netrpí.

Zdroj: Wikipedia