Sítotisk

Sítotisk je technologie s největší tradicí potisku reklamního zboží. Jeho aplikace je možná na nejrůznější materiály. K potisku se používá mnoho druhů barev od vodou ředitelných, ředidlových, přes barvy plastisolové, barvy dvousložkové, až po barvy vytvrzované UV zářením.

 

Princip tisku

Spočívá v protlačování barvy přes prostupná místa šablony na průtiskový materiál. Acetonový lak přibarvíme bílou práškovou barvou a vykryjeme všechna místa, která mají při tisku zůstat bílá. Lak nesmí být příliš řídký – nezalepil by dírky v hedvábí. Nesmí být také příliš hustý, aby po zaschnutí nevytvořil na sítu kopečky.

Síto se skládá z rámu z kovu, ze dřeva nebo z plastu, na který je napnutá síťovina – přírodní nebo umělé hedvábí, kovová vlákna, apod. Síťovina může mít různou hustotu ok, počítaných jako počet ok na cm2. Napíná se ručně pod rám jako malířské plátno, nebo pomocí hydraulického zařízení, které rám napíná všemi směry současně. Osnova síťoviny musí být rovnoběžně s rámem. Nejčastěji se lepí speciálními lepidly na dřevěný nebo kovový rám – lepidlo nesmí povolovat ve smyku a musí odolávat rozpouštědlům.

Pro přesné tisky se používá tzv. kalandrovaná síťovina, kde je původně kulatý průřez nití síta zploštěn.

Pro zvýšení ostrosti přenášeného obrazce se síťovina už ve výrobě probarvuje červeně nebo tmavožlutě – fotoemulze jsou citlivé na kratší vlnové délky světelného spektra a nedochází k rozostření podsvícením lomem světla ve vláknech. (Rozostřující světlo je pak ve spektru, na které je fotoemulze necitlivá.)

Před prací se síťoviny odmastí lihem, octem nebo speciálními odmašťovadly – dle použité fotoemulze – a zhotoví se šablony pro tisk.

Pro mimořádně jemné a přesné tisky a velmi velké množství tisků v elektronice se tradiční síto nahrazuje nerezovou fólií, napnutou v rámu. Obrazec na ni se zhotovuje proleptáním, prořezánim laserem nebo jejím galvanickým zhotovením pomocí fotoemulzí.

 

Historie

První zmínky o šablonovém tisku se objevují v Číně a Japonsku před naším letopočtem. Pro zvýšení životnosti velmi křehkých papírových šablon bylo zapotřebí podložit se šablona začala podlepovat síťkou z lidských vlasů nebo jemného hedvábí. Tato síťka byla preparována včelím voskem nebo želatinou. Barvu protlačovali různými nástroji, štětci, tampóny nebo těrkami.
V moderní historii si tuto technologii nechal v roce 1915 v Americe a později také v Anglii patentovat Američan Edward Owen. teprve po přihlášení patentu vykrývacího roztoku ve Velké Británii roku 1907 Samuelem Simonem začala novodobá éra. Do Evropy se sítotisk dostal po 2. světové válce v již rozvinuté formě. Rozvoji napomohly nové kvalitní tkaniny jako nosiče šablony a vynález světlocitlivých roztoků pro výrobu sítotiskových šablon.
Do česka se dostal až pomocí průmyslníka Tomáše Bati, který jej nechal dovést z ameriky a upravil si jej. Sítotisk nacházel vždy uplatnění zejména při potisku obalů, ale jeho předností si povšimli i malíři a grafici.
POP ART – mezi nejznámější umělce používající sítotisk patří Andy Warholl, Victor Vasarely, Willi Baumeister, Richard Estes.

 

Rozdělení sítotisku

Dělíme jej podle potiskovaného materiálu na:

• Umělecký Serigrafie – originální výtvarná díla, grafické listy
• Grafický – málo nákladové zakázky obsahující grafický motiv. např. plakáty, parciální lakování
• Technický – potisk nejrůznějších předmětů. např. optické disky CD, DVD, kelímky, hračky, keramika, autoskla, plastové obaly
• Textilní – potisk triček, vlajek, zkrátka textílie

 

Kopírovací podklady

Kopírovací podklady pro sítotisk je stranově správný diapozitiv. Zhotovuje se většinou fotografickou cestou, ale výjimkou není ani ruční zhotovení řezáním.
Dělení podle tvaru tiskové formy

• Sítotisk plochý – Ten pracuje s rovinnou formou, tvořenou sítotiskovým rámem, sítotiskovou tkaninou a obrazotvornou šablonou. Tento typ sítotisku potiskuje ploché předměty různých formátů, materiály v podobě tzv. nekonečného pásu i některá prostorová tělesa.
• Sítotisk rotační – Pracuje s tiskovou formu, která má podobu válce. Sítotiskovou tkaninu většinou nahrazuje speciální ocelovou tkaninou, na které je zafixovaná obrazotvorná šablona. Málo rožšířen v ČR.
• Sítotiskový rám – Na sítotiskový rám je upevňována sítotisková tkanina. Ta slouží jako nosič pro obrazotvornou šablonu, která odlišuje tisknoucí a netisknoucí místa. Takto zhotovená tisková forma může být upevněna v některém ze sítotiskových strojů a připravena k tisku.

 

Sítotiskové rámy

Rámy: jsou na ně kladeny vysoké nároky (pevnost tahu, tlaku, odolnost vůči kroucení, vůči chemikáliím-rozpouštědla, tiskové barvy, H2O aj.)
Pevný rám
Zpravidla z hliníku či slitin nebo oceli. Mají obdélníkový nebo čtvercový profil. Silné kolmé stěny a tloušťku stěn 2-4 mm se zesílenými kolmými stěnami.
Samonapínací rám
Vyroben z tenkých, dutých trubek s rohovými spoji, síťovina se vloží do drážky rámů a šroubovým mechanismem se upne. Výhody: úspora nákladů na napínacím zařízení, rychlá příprava síta, možnost regulace napětí před tiskem i v průběhu tisku. Nevýhoda: vysoká cena síta.
Na sítotiskový rám je upevňována sítovina. Na tuto tkaninu je nanesena obrazotvorná šablona, která odlišuje místa tisknoucí od netisknoucích. Rám může být zhotoven buď ze dřeva, nebo z kovu. Dřevěné rámy se zhotovují z kvalitního dřeva modřínu nebo borovice. Sítovina se na ně dříve přibíjela hřebíčky, nověji se zásadně lepí speciálními lepidly. Dnes se používají dřevěné rámy zejména v uměleckém sítotisku.
Moderní sítotiskové rámy se vyrábějí z kovů, a to zejména z oceli, hliníku nebo duralu. Vzhledem k vysokému tahu síťoviny, kterou rám musí dokonale udržet, jsou tyto kovové rámy svařované. Před lepením sítoviny musí být kov odpovídajícím způsobem zdrsněn, například pískováním. U dutých profilů jsou zesíleny kolmé stěny, tím se zajistí větší pevnost.

 

Sítovina

Síťovinaje tkaná z vlákna která jsou čistě SYNTETICKÁ, KOVOVÁ či POKOVOVANÁ. Polymerní vlákna bývají nejčestěji z polyesteru, který je pevnější, přesnější, ale málo pružný.
Sítotisková tkanina tvoří vlastní sítotiskovou formu. Přes její volná (propustná) oka se protlačuje sítotisková barva na potiskovaný materiál. Sítovina musí splňovat mnoho zvláštních požadavků. Musí být velmi odolné, mít značnou odolnost vůči mechanickému oděru, mít vysokou odolnost vůči namáhání v tahu (napínání), být maximálně pružné, odolávat radikálně působícícím chemikáliím, zachovávat vysokou míru propustnosti tiskové barvy, eliminovat nepříznivý lom světla ve vláknech při kopírování (odstranit předkopírování) apod.