Technologie digitálního tisku

Digitání tisk je použitelný v mnoha oborech polygrafické výroby, kde může doplňovat, příp. nahrazovat konveční tiskové techniky – např. ofset při málonákladovém tisku, sítotisk při velkoformátovém tisku nebo flexotisk při obalovém. Použití digitálního tisku je podmíněn jeho výhodností pro daný typ zakázky.
V posledních letech zaznamenává největší progres ze všech tiskových technologií. Lze přitom předpokládat, že tento rozmach digitálního tisku bude pokračovat i v následujících letech.
Digitální tisk je ve většině případů prováděn na bázi laserového tisku suchými tonery, které vyrábějí téměř všichni velcí výrobci domácích a kancelářských zařízení. Další metodou jsou inkoustové stroje, které na rozdíl od domácích tiskáren obraz vytvářejí plošně.

Digitální tisk a jeho přednosti

Většina zakázek je dnes zpracovávána především ve čtyřbarvovém provedení či s menším počtem tiskových barev. Pouze přibližně 5 % zakázek využívá více jak čtyři barvy k tisku. To samozřejmě nahrává digitálnímu tisku, kde je právě čtyřbarvová konfigurace nejběžnější. Málokterý produkční digitální stroj umožňuje tisknout více barvami, výjimku tvoří tiskové stroje HP Indigo, které je možné osadit až sedmi barvami. U některých výrobců se můžeme setkat s možností tisku pátou barvou, často však pátý tiskový modul bývá vyhrazen pro tisk speciálním čirým tonerem pro vytvoření speciálních efektů. Čtyřbarvové provedení je zkrátka nejrozšířenějším, a proto je možné pomocí digitálního tisku zpracovat velké množství zakázek.
Nasazení digitálního tisku napomáhá také snižování nákladů jednotlivých zakázek. Během minulé dekády se totiž změnily poměry na polygrafickém trhu a vedly k modifikaci rentability malých a velkých zakázek. Zatímco dříve se uvádělo, že digitální tiskové stroje jsou v závislosti na typu zakázky efektivní v rozsahu nákladů do přibližně 250 až 500 kusů, se snižujícími se náklady na provoz digitálního stroje se tato hranice může posouvat i k 1 000 kusů. Tato hranice je přitom dnes typická pro běžné zakázky, které jsou zpracovávány ofsetovým tiskem.
Digitální tisk je také považován za méně náročný na předtiskovou přípravu než tisk ofsetový. To je způsobeno jeho větší pružností a celkovou progresívností segmentu digitálního tisku a také tím, že je snazší provádět kontrolní výtisky.

Negativní vlastnosti

Nejčastějším problémem bývá jeho kvalita při tisku plných ploch, kdy zařízení nejsou schopna vytvořit konstantní plochy s vyšším pokrytím, typicky nad 50 %.

Používané technologie

Ink-jetové tiskárny
(používající inkoustové tiskové hlavy) můžeme zařadit do dvou základních kategorií – samostatně stojících strojů, zajišťujících kromě tisku také odvin a návin materiálu, nebo plně integrovatelných zařízení, která lze začlenit do určitého výrobního celku.

Inkoustové tiskárny rozdělujeme do hlavních skupin:

• Inkousty solventní, které se dále dělily na tradiční full/hard solvent, mild/light solvent a eco-solvent inkousty
• Vodou ředitelné, takzvané water-based inkousty
• Inkousty vytvrzované UV zářením, tedy UV inkousty
• Bioinkousty patřící v podstatě do skupiny inkoustů solventních, ve kterých jsou ale tradiční chemická rozpouštědla nahrazena rozpouštědly vyrobenými z obnovitelných zdrojů

Laserové tiskárny
(používají suché tonery – jemný prášek) přinesly vysoce rychlý a kvalitní tisk.
Hlavní součástí laserové tiskárny je kovový válec s vrstvou polovodiče (např. selen) na povrchu. Polovodič mění při osvícení odpor z přibližně 300 Ω při osvícení až na cca 3–5 MΩ, pokud není osvícen. Mechanický stěrač setře zbytky toneru a žárovka odstraní náboj z předchozí fáze tisku. Poté je povrch válce v celé šířce nabit z korony. V bodech, které se mají tisknout, je válec osvícen laserem, tím je odpor polovodiče v bodě snížen a náboj z povrchu se vybije do středu válce. Toner (suchý jemný prášek) je vlivem otáčení válce nabit na stejnou polaritu jako povrch válce a přilne k válci pouze na místech, kde byl odstraněn náboj. V ostatních místech je toner od válce odpuzován, protože má stejnou polaritu. Následně se toner přenese z válce na papír, který je nabit na opačnou hodnotu než povrch válce.